Rozcvička?! Osmáci, kteří byli na lyžařském výcviku loni, si nedělali legraci. Pan učitel Michl nás opravdu vyhnal v 7:30 před chatu do třeskuté zimy. Ohodnotili jsme kvalitu čerstvě napadaného sněhu a už se utíkalo zpět do tepla chaty. Po tom, co jsme snědli všechny švédské stoly, jsme se šli obléct a připravili se na dopolední lyžování.

První družstvo se snažilo poprat s nástrahami běžek. Ona taková volná pata a úzké lyže dají pořádně zabrat. Zbytek kurzu se odebral na svah. Žáci ze třetího družstva se nejdříve rozcvičili u kraje sjezdovky a část se pak postupně vydala pokořit strašidelný stroj jménem poma. Jaké bylo překvapení, že si pan instruktor s pokynem ,,nesedejte si na ten talíř“ opravdu nedělal legraci. Shora sjezdovky byl na Zdobnici hned jiný pohled, a tak se nadšení ze zdolání vleku ihned přeneslo i do sjezdu. Skupinky začínajících lyžařů se zlehka sunula ze svahu dolů. „Uuuaaa…, jedůůů….pozóóóór…“ byla nezbytná zvuková kulisa. V duchu hesla „s obloučky roste chuť“ byla cesta k turniketu jasná volba. Druhé družstvo pilovalo obloučky. Pravidlo z pondělí: ,,špičky k sobě, paty od sebe“ bylo stále aktuální, jen tvar a velikost oblouků se měnila. Stálo to ale dost úsilí.

Po obědě a poledním odpočinku následovala odpolední činnost. Obávané běžky tentokrát vyšly na druhé družstvo. Nadšení bylo strohé, ale nakonec to taková tragédie nebyla. Ani jedna hůlka nebyla zlomena, lyže zůstaly také vcelku. První družstvo se dočkalo odměny po dopoledním šlapání v podobě téměř prázdné červené sjezdovky. Metodická cvičení byla nezbytná, ale celkem zábavná. Zbylí nesmělí lyžaři z třetího družstva se nechali vytáhnout vlekem na sjezdovku. Zespoda vypadal kopec mírnější, ale to, co neubrzdily nohy, ubrzdil pan instruktor.

Navečer jsme si ještě poslechli informace o lyžařském vybavení a poté jsme se už těšili do postele.